V 20. storočí výrazným spôsobom ovplyvnili politické i spoločenské udalosti a zasiahli životy stovky miliónov ľudí totalitárne režimy, fašizmus, nacizmus a komunizmus. Podľa Hannah Arendtovej boli tieto totalitarizmy radikálne novým fenoménon, ktorý v predchádzajúcich dejinách nemal obdobu. Čo je totalitarizmus? Čo je jeho podstatou? Čo viedlo k totalitárnym režimom a aké sú ich príčiny?

V rámci tématu Totalitarismus představujme se svolením Sociologického ústavu AV ČR text Marka Skovajsy, který se věnoval jednomu z největších myslitelů, současníkovi Erica Voegelina, Raymondu Aronovi. Připomíná jeho široký rozhled, rozsáhlé dílo k dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti.  

This introduction is from Teaching in the Age of Ideology, John von Heyking and Lee Trepanier, eds. Lanham, MD: Lexington Books, 2012. Lexington Books has given Voegelin Principles permission to reprint this.

Autor knihy Science, and Democracy ve stati The Recovery of Science in Eric Voegelin in Technology sleduje debatu týkajúca sa scientizmu (odkazujúca takisto na pozitivizmus a vedecký redukcionizmus), polemiku nad platnosťou použitia metód prírodných vied na vedy spoločenské. Túžba pozitivistu zbaviť sociálne vedy ich subjektívneho prvku odhaľuje jeho alebo jej predpoklady o tom, že realita pozostáva len z imanentnej existencie, a že poznanie možno odvodiť len z externých objektov, ktoré zodpovedajú vedeckej metóde. Tvrdenia ohľadne transcendencie alebo estetiky sú považované za také, ktoré spadajú za hranice vedy, a z tohto dôvodu aj mimo hranice poznania.

Na rozdíl od slova „moderní“, které v běžném užívání spoluoznačuje vývoj a zlepšení oproti minulosti, „modernita“ je abstraktnější, méně běžně používané slovo, jež má převážně negativní konotace, naznačující negativní rubovou stránku „pokroku“ a „zlepšení oproti minulosti“.

Dieser Beitrag ist entnommen Rüdiger Voigt/Ulrich Weiß (Hrsg.), Staatsdenker. Ein Handbuch, Stuttgart 2009, Veröffentlicht mit der Genehmigung von Eric-Voegelin-Gesellschaft und Peter J. Opitz, emeritierter Professor für Politikwissenschaft am Geschwister-Scholl-Instituts für Politische Wissenschaft der Ludwig-Maximilians-Universität München und Herausgeber zahlreicher Werke von und über Eric Voegelin.

Nápor poznatkov modernej prírodovedy a technického zdokonaľovania a rozvoja upriamil našu pozornosť na otázky: Čo je človek? Čo znamená ľudské bytie? A hoci tento problém nie je nový, otázka človeka vzbudzovala pozornosť už gréckych filozofov (u Aristotela peri ta anthrópina), intenzívnejšia je naliehavosť tejto otázky práve pod tlakom nových poznatkov vedy a techniky. Tento stav výstižne popísal Heidegger, kde podľa neho množstvo poznatkov a znalostí zhromaždených o človeku neprinieslo istotu vedomostí o tom, čo človek naozaj je.

Ve své disertační práci hledá autor odpověď na otázku, proč byla v moderní době filosofie, jako možný základ života člověka a společnosti, nahrazena ideologií. Zabývá se historií pojmu ideologie, filosofickými teoriemi ideologií a zkoumá ideologii jako historický fenomén. V závěru předkládá své pojetí a definici totalitní ideologie. Se svolením autora publikujeme část této práce, která se zabývá korespondencí mezi Ericem Voegelinem a Hannah Arendtovou. 

Autor ve svém příspěvku vyzdvihuje přínos monografie s názvem O revoluci od Hannah Arendtové. Dokládá, že v zakladatelském aktu politického společenství lze sledovat dva „bludné kruhy“ – bludný kruh legitimity moci a bludný kruh legitimity zákonů. Zatímco s prvním si zdařilá americká revoluce dlouho nevěděla rady, druhý, který odkazuje k potřebě autority sankcionující pozitivní zákonodárství, ji uvedl do teoretických obtíží. Stať ukazuje, že Arendtová důsledně trvá na možnosti nacházet prameny autority výhradně v prostoru politického jednání.

This chapter is from Political Leadership and Rhetoric in Democracy, Lee Trepanier, ed. Cedar City, UT: Southern Utah University Press, 2010. Southern Utah University has given Voegelin Principles permission to reprint this.