Profesor německé univerzity Erlangen-Norimberk Ilja Šrubař ve svém příspěvku odpovídá na otázku, proč se neoliberalismus stává postsocialistickou světonázorovou alternativou. Původní znění vyšlo v Sociologickém časopise (XXXII, 1/1996) v rámci cyklu Čeští sociologové v zahraničí. Zde vychází rozšířené s úpravami a s laskavým svolením autora. 

Bei dem vorliegenden Aufsatz handelt es sich um die überabeitete Fassung eines Vortrages, der am 08. Dezember 2012 im Rahmen des Symposiums Politik, Repräsentation und Wahrheit: 60 Jahre Eric Voegelins The New Science of Politics in München gehalten wurde. Veröffentlicht mit der Genehmigung von Eric-Voegelin-Gesellschaft.

The following excerpts are from David D. Corey, paper was originally published on The Imaginative Conservative, on-line journal of liberal learning, politics, political economy, literature, the arts and the American Republic in the tradition of Russell Kirk, T.S. Eliot, Edmund Burke, Irving Babbitt, Wilhelm Roepke, Robert Nisbet, Richard Weaver, M.E. Bradford, Eric Voegelin, Christopher Dawson, Paul Elmer More and other leaders of Imaginative Conservatism. It appears here with theirs permissions.

Přestože Erica Voegelina a o dva roky staršího Leo Strausse pojilo celoživotní přátelství i dlouholetá exilová zkušenost, jejich přístup k učení italského politika, filozofa, diplomata, spisovatele, historika a vojenského teoretika Niccolòa Machiavelliho se poněkud lišil. Studie s názvem “Voegelin: Machiavelli and His Context,” vychází z publikace Machiavelli’s Art of Politics a byla přeložena a publikována s laskavým svolení autora. Původní znění textu najdete na stánkách voegelinview.com. 

We remind 32nd International Meeting of THE ERIC VOEGELIN SOCIETY, 2016. VoegelinView and American Political Science Association Meeting, September 1-4, Philadelphia, PA, USA.

Ľudská prirodzenosť ako kľúčový prvok z hľadiska skúmania filozofickej antropológie. Človek ako nanajvýš problematická a komplexná bytosť spomedzi všetkých ostatných živočíchov. A aj keď s nimi zdieľa rovnakú štruktúru skutočnosti a jeho konštitúcia je závislá na tých istých vrstvách bytia, napriek tomu je v čomsi špecifický.

The following three excerpts are from Peter Augustine Lawler, Allergic to Crazy: Quick Thoughts on Politics, Education, and Culture, Rightly Understood (South Bend: St. Augustine’s Press, 2014). This paper was originally published on VoegelinView with the permission of St. Augustine’s Press. It appears here with theirs permissions.

Eric Voegelins Neue Wissenschaft der Politik[1] (im englischen Original: The New Science of Politics) erschien in deutscher Übersetzung im Jahre 1959. Im selben Jahr erschien die Antrittsvorlesung Wissenschaft, Politik und Gnosis, mit der er sich am 26.

In our new examination of Heidegger’s and Kierkegaard’s relationship of thinking we will realize that certain common aspects arise in their approach to the reality of the questions of philosophy of art.

Prvním, o kom se mohu domnívat, že se v českých zemích seznámil s Voegelinovým myšlením, byl vynikající právní teoretik František Weyr. Soudím tak podle exempláře knihy[1] Der Autoritäre Staat, kterou Eric Voegelin vydal v roce 1936 v nakladatelství Julius Springer ve Vídni, který je Weyrem, patrně v téže době, podepsán a opoznámkován. Nevím ovšem, zda a jaký vliv měla tato kniha na myšlení tohoto pozoruhodného čtenáře a zda ji někde cituje.