Preklad vychádza z anglickej verzie knihy Anamnesis, v ktorej bola publikovaná esej The Consciousness of the Ground/Vedomie základu. Publikované so súhlasom The Eric Voegelin Institute (EVI), ktorá zaradila portál Voegelin Principles medzi svojich európskych partnerov.

Není příliš časté, aby jedna a táž postava byla nahlížena ze dvou různých pozic, jež jsou v kontextu západního světa diametrálně odlišné. Předně, Eric Voegelin odmítl středoevropský provincialismus a důraz na filosofii Martina Heideggera, protože byla jednou z prvních explicitních koncepcí usilujících o rozdělení celistvosti Západu. On sám ovšem z této tradice pocházel, a byl si tudíž vědom toho, že má v německo-francouzském myšlení hluboké kořeny. Za druhé, právě racionalistická tradice kontinentální Evropy, tolik potlačující zkušenost jako jeden z hlavních prvků anglosaského myšlení, podle jeho názoru vedla k pozdějšímu vzniku totalitních režimů. Filosofie Západu tedy čelila rozkolu, který přetrvává do současnosti.

V 20. storočí výrazným spôsobom ovplyvnili politické i spoločenské udalosti a zasiahli životy stovky miliónov ľudí totalitárne režimy, fašizmus, nacizmus a komunizmus. Podľa Hannah Arendtovej boli tieto totalitarizmy radikálne novým fenoménon, ktorý v predchádzajúcich dejinách nemal obdobu. Čo je totalitarizmus? Čo je jeho podstatou? Čo viedlo k totalitárnym režimom a aké sú ich príčiny?

V rámci tématu Totalitarismus představujme se svolením Sociologického ústavu AV ČR text Marka Skovajsy, který se věnoval jednomu z největších myslitelů, současníkovi Erica Voegelina, Raymondu Aronovi. Připomíná jeho široký rozhled, rozsáhlé dílo k dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti.  

This introduction is from Teaching in the Age of Ideology, John von Heyking and Lee Trepanier, eds. Lanham, MD: Lexington Books, 2012. Lexington Books has given Voegelin Principles permission to reprint this.

Autor knihy Science, and Democracy ve stati The Recovery of Science in Eric Voegelin in Technology sleduje debatu týkajúca sa scientizmu (odkazujúca takisto na pozitivizmus a vedecký redukcionizmus), polemiku nad platnosťou použitia metód prírodných vied na vedy spoločenské. Túžba pozitivistu zbaviť sociálne vedy ich subjektívneho prvku odhaľuje jeho alebo jej predpoklady o tom, že realita pozostáva len z imanentnej existencie, a že poznanie možno odvodiť len z externých objektov, ktoré zodpovedajú vedeckej metóde. Tvrdenia ohľadne transcendencie alebo estetiky sú považované za také, ktoré spadajú za hranice vedy, a z tohto dôvodu aj mimo hranice poznania.

Na rozdíl od slova „moderní“, které v běžném užívání spoluoznačuje vývoj a zlepšení oproti minulosti, „modernita“ je abstraktnější, méně běžně používané slovo, jež má převážně negativní konotace, naznačující negativní rubovou stránku „pokroku“ a „zlepšení oproti minulosti“.

Dieser Beitrag ist entnommen Rüdiger Voigt/Ulrich Weiß (Hrsg.), Staatsdenker. Ein Handbuch, Stuttgart 2009, Veröffentlicht mit der Genehmigung von Eric-Voegelin-Gesellschaft und Peter J. Opitz, emeritierter Professor für Politikwissenschaft am Geschwister-Scholl-Instituts für Politische Wissenschaft der Ludwig-Maximilians-Universität München und Herausgeber zahlreicher Werke von und über Eric Voegelin.

Nápor poznatkov modernej prírodovedy a technického zdokonaľovania a rozvoja upriamil našu pozornosť na otázky: Čo je človek? Čo znamená ľudské bytie? A hoci tento problém nie je nový, otázka človeka vzbudzovala pozornosť už gréckych filozofov (u Aristotela peri ta anthrópina), intenzívnejšia je naliehavosť tejto otázky práve pod tlakom nových poznatkov vedy a techniky. Tento stav výstižne popísal Heidegger, kde podľa neho množstvo poznatkov a znalostí zhromaždených o človeku neprinieslo istotu vedomostí o tom, čo človek naozaj je.

Ve své disertační práci hledá autor odpověď na otázku, proč byla v moderní době filosofie, jako možný základ života člověka a společnosti, nahrazena ideologií. Zabývá se historií pojmu ideologie, filosofickými teoriemi ideologií a zkoumá ideologii jako historický fenomén. V závěru předkládá své pojetí a definici totalitní ideologie. Se svolením autora publikujeme část této práce, která se zabývá korespondencí mezi Ericem Voegelinem a Hannah Arendtovou.