Přestože byla Voegelinova studie ovlivněna válečnými hrůzami, má zcela jistě co říci i k dnešku (zvláště v kombinaci typů). K překladu do češtiny ji zapůjčil Eric Voegelin Archiv, Ludwig Maxmilians Universität München. Český překlad vychází z německé verze Voegelin, E., Phänomenalismus, in: Occasional Papers, XLIV s přihlédnutím k anglické verzi Phenomenalism, in: The Collected Works of Eric Voegelin, Vol. 25 (= CW): History of Political Ideas, Vol. VII, The New Order nad Last Orientation, s. 178-192.

Irský filosof a teolog George Berkeley je znám především svým idealismem a popřením možnosti hmotné substance. Neméně významné je však jeho chápání mysli člověka jako bytostně aktivního jsoucna a jeho teorie sebeuvědomění. Český filosof britského původu James Hill předložil ve své knize originální pohled na Berkeleyho filosofii ducha. Se svolením nakladatele uvádíme ukázku z knihy, kde autor představuje poznání anglického filosofa Thomase Hobbese v Berkeleyho interpretaci.     

Text vychází z knihy Vzpomínky na život a filosofii, kde vykládá Eric Voegelin své rozsáhlé dílo vytvořené do roku 1973, kdy byly vzpomínky nadiktovány a přepsány v rozhovoru s profesorem Ellisem Sandozem. Kniha bývá označována za nejlepší možný úvod do Voegelinova myšlení. V českém jazyce vyšla kniha v nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury v Brně, s jejímž svolením se úryvek objevuje na portálu Voegelin Principles, který je partnerem Voegelin Society.     

Emeritierter Professor für Politische Wissenschaften am Geschwister-Scholl-Institut der Universität München Peter J. Opitz ist Herausgeber zahlreicher Werke von und über Eric Voegelin. Er hat sich in seinen Publikationen mit politischer Ideengeschichte, internationalen Beziehungen und vor allem der Geschichte und Gegenwart Chinas befasst. Dieser Beitrag Die schwere Krise der westlichen Welt ist entnommen und Veröffentlicht mit der Genehmigung von Eric-Voegelin-Gesellschaft und Autor Peter J. Opitz. 

The study is concerned with the specific nature of two velvet revolutions in Czech history – in 1918 and 1989 – and with the philosophy of the two men who blead them – Thomas Garrigue Masaryk and Vaclav Havel. This article is based on a review of Václav Havel’s [1992] Summer Meditations on Politics, Morality and Civility in a Time of Transition. This text was originally published in the Czech Sociological Review 1/1995 and it is republished here with permission from.  

Professor of Political Science at Louisiana State University, former Director of the Eric Voegelin Institute for American Renaissance Studies, and founder of the Eric Voegelin Society Ellis Sandoz after the „Velvet Revolution“ of 1989 has addressed the Federal Assembly of Czechoslovakia and conducted lectures and a series of conferences on The Federalist Papers, and other aspects of the Anglo-American constitutionalism and liberty and Western political philosophy, for academic and political leaders in Czech Republic, Slovakia, and Poland. This essay was originally published in the partner portal the Voegelinview and it is republished here with permission from.  

Text vychází z publikace sledující vývoj politiky a médií v konzumní postkomunistické společnosti na základě výsledků výzkumu hodnot Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES). Úryvek publikujeme se svolením autora a nakladatelství k 80. výročí úmrtí T.G. Masaryka.        

To, co může přiblížit dnes již zcela neotřelý a rovněž nadčasový pohled na politiku a demokracii, je nepochybně pohled Masarykův. Podívejme se v den výročí jeho umrtí podrobněji na 28. svazek Spisů, který vyšel pod názvem Politika vědou a uměním a na Masarykovy Ideály humanitní. 

Profesor německé univerzity Erlangen-Norimberk Ilja Šrubař ve svém příspěvku srovnává myšlení dvou zdánlivě odlišných osobností, kteří jsou znepokojeni osudem svých národů. Původní znění článku vyšlo v Sociologickém časopise (XXXIV, 4/1998), zde vychází s laskavým svolením v rozšířeném znění v rámci cyklu k 80. výročí úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka.

Autor ve svém příspěvku sleduje proměny přístupu prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka k pozitivismu. Přestože už v samých počátcích svého myšlenkového působení kriticky přijal Comtovy pozitivistické názory, Francouzskou revoluci respektuje a v duchu jejích nosných idejí spojuje své pojetí demokracie s odkazem české reformace. Masaryk hovoří o ideově zakotveném racionální řádu vesmíru, přírody i dějin, přičemž vlastní jádro filosofie spatřuje v etice člověka. Vymezuje tím místo i subjektu, jemuž principiálně propůjčuje možnost se aktivně a odpovědně podílet na věcech veřejných a směřovat společnost k humanitě a vyspělé demokracii.