Díla, která se týkají totalitarismu, mají v Čechách značné zpoždění, a pokud již vyjdou, nejsou nijak zvlášť propagována. Příkladem může být i slavné dílo Hannah Arendtové Původ totalitarismu (The Origins of Totalitarianism), které vyšlo v New Yorku již v roce 1951. Důvod bude nejspíše zřejmý: srovnávání nacismu se stalinismem. Příspěvek na Voegelin Principles připomíná kořeny totalitarismu 20. století a varuje před plíživým návratem „starých pořádků“ nejenom ve státech posttotalitních.

Text byl přednesen nejprve jako přednáška na London School of Economics a v roce 1962 s mírnými úpravami publikován v knize Rationalism in Politics and Other Essays. Oakeshottovu dílu se v současné době věnuje i nakladatelství Oikoymenh, které připravuje výbor z jeho esejí. Na Voegelin Principles vychází se souhlasem nakladatelství společně s odkazy na další texty, které připravila Voegelin Society.        

V rámci tématu Totalitarismus představujme se svolením Sociologického ústavu AV ČR text Miloslava Petruska, který popisuje Raymonda Arona jako osobnost, která spoluurčovala duchovní, kulturní, intelektuální a politickou tvářnost Francie po několik desetiletí 20. století. Přesto později téměř zmizel z učebnic a příruček sociologie a politické vědy a v historických monogra­fiích se objevuje jako marginálie, jako cosi zvláštně nezařaditelného, snad do­konce obtěžujícího. 

Ačkoli byli Voegelin i Heidegger zpočátku velmi ovlivněni Husserlem, oba se o něj později odklonili a rozvinuli své vlastní filosofie. Rozdílnost je patrná kromě oblasti právní a politické hlavně v teorii vědomí, kde Voegelin mluví o „účasti duše na božském“, Heideggerovým cílem je překonat nejenom moderní pozitivismus a scientismus, nýbrž i metafyziku samu. Chce ji nahradit druhem básnického zamyšlení nad bytím, posledním zdrojem všeho jsoucího.

Medzi celoživotnými priateľmi Erica Voegelina patrili okrem iných i Leo Strauss. Obaja boli bezprostredne donútení k tomu, aby opustili strednú Európu v dôsledku nástupu nacionálneho socializmu. Spájalo je aj téma osudu "západného človeka", ktorý sa stal tým, čím jest, na základe stretnutí biblickej viery a gréckeho myslenia, spájaného s mestami Jeruzalem a Atény.    

Als die Reihe Occasional Papers im April 1996 mit Eric Voegelins Vortrag „Die geistige und politische Zukunft der westlichen Welt“ eröffnet wurde, wurde sie zwar von vielen guten Wünschen und Hoffnungen begleitet, doch stand ihr Erfolg in den Sternen. Der nur als Tonbandaufzeichung vorhandene Vortrag wurde für den Druck sprachlich leicht überarbeitet. Die Zwischenüberschriften sind der im Eric Voegelin Archiv vorhanden Gliederung entnommen, die im folgenden wiedergegeben ist. Dieser Beitrag ist entnommen und Veröffentlicht mit der Genehmigung für das Voegelin Principles von Eric Voegelin Gesellschaft und Editor Peter J. Opitz. 

In June of 1973 Ellis Sandoz went to Eric Voegelin’s home in Palo Alto, California to help record his reminiscences about his life and work. These reminiscences were eventually published as Autobiographical Reflections and later included in Volume 34 of the Collected Works. Eric Voegelin Institute made the recordings available and leter thanks to Brendan Purcell the public on website Voegelinview and it is republished here with permission from.

This article of the excerpt is from Published Essays: 1953-1966 Collected Works of Eric Voegelin 11, Columbia, MO: University of Missouri Press, 1999, pp. 24-46 (Editor Ellis Sandoz, Eric Voegelin Institute). After twenty years in the United States, in 1958 Voegelin accepted an invitation to fill the political science chair at Ludwig Maximilian University, a position left vacant throughout the Nazi period. Originally published in the partner portal the Voegelinview and it is republished here with permission from. 

Text vychází z autorovy knihy Stezkou proměny, která rozvíjí možnosti průniku západního a východního myšlení, jež se chce otevírat transcendenci. Poukazuje na hlubší souvislosti, které mohou vést člověka k nahlédnutí svobody a související odpovědnosti za lidskou existenci v prudce se měnících podmínkách současnosti, ve vlnách bouřlivě se měnícího společenského klimatu.  

V članku sa predpokladá, že judaizmus počas grécko-rímskeho obdobia založil nový sposob existencie, uvádzaný v tomto texte ako proleptická existencia. Jej hlavným znakom je psychologická dispozícia urče­ná anticipáciou budúcnosti. Proleptická existencia nie je pre autora ničím špecificky moderným, ale hrá podstatnú rolu pri utváraní modernity.