Text vychází z autorovy knihy Stezkou proměny, která rozvíjí možnosti průniku západního a východního myšlení, jež se chce otevírat transcendenci. Poukazuje na hlubší souvislosti, které mohou vést člověka k nahlédnutí svobody a související odpovědnosti za lidskou existenci v prudce se měnících podmínkách současnosti, ve vlnách bouřlivě se měnícího společenského klimatu.  

V članku sa predpokladá, že judaizmus počas grécko-rímskeho obdobia založil nový sposob existencie, uvádzaný v tomto texte ako proleptická existencia. Jej hlavným znakom je psychologická dispozícia urče­ná anticipáciou budúcnosti. Proleptická existencia nie je pre autora ničím špecificky moderným, ale hrá podstatnú rolu pri utváraní modernity.

Rio Preisner byl jednou z velkých osobností katolické emigrace, která dlouho shlížela na osud Evropy z amerického exilu. Podobně jako Eric Voegelin odmítal jakýkoli imanentismus, gnózi, utopie a konečná řešení, na rozdíl od Voegelina však vnímal společnost jako zotročenou, zbavenou paměti, odváděnou systematicky od možností a situací, ve kterých se dá skutečně svobodně rozhodovat mezi dobrem a zlem.     

Voegelinovo pojednání o politických náboženstvích bylo poprvé vydáno v dubnu 1938 ve Vídni. Dosazené nacionálně socialistické vedení nakladatelství ale pro distribuci nic nedělalo, a tak zůstalo pojednání dlouho téměř neznámé. Ani s překlady Voegelinových děl se nijak nepospíchalo. Dílo totiž ukazuje podobnost masových hnutí fašismu, nacismu a komunismu. V Česku vyšla kniha Politická náboženství až v roce 2015 v překladu Jana Freie. Se svolením nakladatelství Oikoymenh představujeme část Leviathan.    

Martin Palous presented the paper ERIC VOEGELIN, "COMMON SENSE" AND CENTRAL EUROPE at the meeting of the Eric Voegelin's Society in Washington in 2000. Real aim was to analyze the alienated relation between Voegelin and Central Europe as someone who has been always connected with this part of the world and who has been experiencing the crisis of European humanity - with its loss of "common sense" - in his own Central European situation.

The following paper has two primary purposes. First it aims to articulate a theoretical proposition in general terms, namely, that every theory of doctrinal development presupposes a philosophy of history. The underlying significance of this proposition is that theories of doctrinal development are simultaneously narratives of the historical significance of the church’s pilgrimage through history, though that fact typically remains implicit in theories of doctrinal development. The second purpose is to illustrate the general proposition by analyzing a particular case. I have therefore outlined some of the salient features of John Henry Cardinal Newman’s theory of doctrinal development and, using ideas from Eric Voegelin’s philosophy, show how it implies a philosophy of history.

Mit Gründung des Voegelin Archivs am Geschwister Scholl Institut hat Prof. Peter Opitz die Reihe Occasional Papers (später: Voegeliniana) aufgelegt, in der kleinere Arbeiten von und über Eric Voegelin sowie andere philosophische und politiktheoretische Texte veröffentlicht werden. Dieser Beitrag ist entnommen und Veröffentlicht mit der Genehmigung für das Voegelin Principles von Eric Voegelin Gesellschaft und Peter J. Opitz. 

This article of the volume, Political Rhetoric and Leadership in Democracy, is the result of an interdisciplinary symposium on Democracy and Rhetoric at Southern Utah University on January 2010. Professor of Political Science at Saginaw Valley State University in Michigan Lee Trepanier and his publisher has given Voegelin Principles to reprint his chapter. 

Text vychází z knihy The New Science of Politics, která patří mezi stěžejní Voegelinova díla. Vybíráme z ní polemiku s Maxem Weberem o takzvané bezhodnotové vědě, jež dále odkrývá Voegelinův negativní postoj k pozitivismu. V českém jazyce vyšla kniha v nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury v Brně, s jejímž svolením se úryvek objevuje na portálu Voegelin Principles, který je partnerem Voegelin Society.   

Skotský filosof a ekonom Adam Smith (1723-1790), jakožto zakladatel moderní ekonomie, je asi nejčastěji spojován s knihou Bohatství národů, která je současnými liberálními ekonomy různě vykládána. Mezi nejméně diskutované statě patří Teorie mravních citů (The Theory of Moral Sentiments), která by měla být chápána jakožto důležitý doplněk ke slavné knize. Obě díla totiž tvoří nerozlučný celek a nejsou v žádném případě v protikladu, jak se někteří Smithovi vykladači mylně domnívají.