Bei dem vorliegenden Papier handelt es sich um die schriftliche Fassung des Vortrags von Kurt A. Raaflaub auf dem vom Münchner Zentrum für Antike Welten am 25. April 2014 in München veranstalteten Workshop zum Thema „Eric Voegelin und die Altertumswissenschaften. Perspektiven zur Beschreibung antiker Kulturen“. Dieser Beitrag ist entnommen und Veröffentlicht mit der Genehmigung für das Voegelin Principles von Eric Voegelin Gesellschaft und Editor Peter J. Opitz. 

Thanks to advances in international communication and travel, it has never been easier to connect with the rest of the world. As philosophers debate the consequences of globalization, cosmopolitanism promises to create a stronger global community. Cosmopolitanism in the Age of Globalization examines this philosophy from numerous perspectives to offer a comprehensive evaluation of its theory and practice. Bringing together the works of political scientists, philosophers, historians, and economists, the work applies an interdisciplinary approach to the study of cosmopolitanism that illuminates its long and varied history. This paper was published by authors with the permission of The University Press of Kentucky and Voegelinview. It appears here with theirs permissions.

I’m not that happy with the “master teacher” title, bearing in mind André Glucksmann’s questioning of the so-called “master thinkers,” except in the sense that I think everyone here is thinking of. That is to say, of Voegelin as an intellectual and spiritual authority. Unlike the other contributors to this panel, I didn’t have Voegelin as a teacher in the sense that I attended his lectures or that he directed my thesis. Still, I had no hesitation in the Foreword of my 1980 doctoral thesis in thanking him “for his wisdom and kind guidance — for me he has been the Socrates who bears in his heart the image of Everlasting Beauty.” For Voegelinview by Brendan Purcell.

We remind the 34rd International Meeting of THE ERIC VOEGELIN SOCIETY 2018 and the 114th APSA Annual Meeting & Exhibition to address the latest scholarship in political science while exploring the 2018 theme Democracy and Its Discontents. The 2018 Annual Meeting will take place at the Hynes Convention Center, Boston Marriott Copley Place, and Sheraton Boston Hotel.

Díla, která se týkají totalitarismu, mají v Čechách značné zpoždění, a pokud již vyjdou, nejsou nijak zvlášť propagována. Příkladem může být i slavné dílo Hannah Arendtové Původ totalitarismu (The Origins of Totalitarianism), které vyšlo v New Yorku již v roce 1951. Důvod bude nejspíše zřejmý: srovnávání nacismu se stalinismem. Příspěvek na Voegelin Principles připomíná kořeny totalitarismu 20. století a varuje před plíživým návratem „starých pořádků“ nejenom ve státech posttotalitních.

Text byl přednesen nejprve jako přednáška na London School of Economics a v roce 1962 s mírnými úpravami publikován v knize Rationalism in Politics and Other Essays. Oakeshottovu dílu se v současné době věnuje i nakladatelství Oikoymenh, které připravuje výbor z jeho esejí. Na Voegelin Principles vychází se souhlasem nakladatelství společně s odkazy na další texty, které připravila Voegelin Society.        

V rámci tématu Totalitarismus představujme se svolením Sociologického ústavu AV ČR text Miloslava Petruska, který popisuje Raymonda Arona jako osobnost, která spoluurčovala duchovní, kulturní, intelektuální a politickou tvářnost Francie po několik desetiletí 20. století. Přesto později téměř zmizel z učebnic a příruček sociologie a politické vědy a v historických monogra­fiích se objevuje jako marginálie, jako cosi zvláštně nezařaditelného, snad do­konce obtěžujícího. 

Ačkoli byli Voegelin i Heidegger zpočátku velmi ovlivněni Husserlem, oba se o něj později odklonili a rozvinuli své vlastní filosofie. Rozdílnost je patrná kromě oblasti právní a politické hlavně v teorii vědomí, kde Voegelin mluví o „účasti duše na božském“, Heideggerovým cílem je překonat nejenom moderní pozitivismus a scientismus, nýbrž i metafyziku samu. Chce ji nahradit druhem básnického zamyšlení nad bytím, posledním zdrojem všeho jsoucího.

Medzi celoživotnými priateľmi Erica Voegelina patrili okrem iných i Leo Strauss. Obaja boli bezprostredne donútení k tomu, aby opustili strednú Európu v dôsledku nástupu nacionálneho socializmu. Spájalo je aj téma osudu "západného človeka", ktorý sa stal tým, čím jest, na základe stretnutí biblickej viery a gréckeho myslenia, spájaného s mestami Jeruzalem a Atény.    

Als die Reihe Occasional Papers im April 1996 mit Eric Voegelins Vortrag „Die geistige und politische Zukunft der westlichen Welt“ eröffnet wurde, wurde sie zwar von vielen guten Wünschen und Hoffnungen begleitet, doch stand ihr Erfolg in den Sternen. Der nur als Tonbandaufzeichung vorhandene Vortrag wurde für den Druck sprachlich leicht überarbeitet. Die Zwischenüberschriften sind der im Eric Voegelin Archiv vorhanden Gliederung entnommen, die im folgenden wiedergegeben ist. Dieser Beitrag ist entnommen und Veröffentlicht mit der Genehmigung für das Voegelin Principles von Eric Voegelin Gesellschaft und Editor Peter J. Opitz.