Filosof Jiří Olšovský se ve své studii vrací k pramenům, společně s T. G. Masarykem hledá možnost obrody národního života a pokouší se mu vdechnout nový impuls ve století jednadvacátém, pátrá po skutečné demokracii a životě pod zorným úhlem věčnosti či bytí samého. Článek vychází v rámci tématu Patočka a Masaryk zdánlivě nesouznějící a ke 100. výročí založení Československé republiky.   

Česko-německý historik Bedřich Loewenstein promýšlí ve svém textu masarykovské Otázky sociální v prizmatu Karla Marxe. Masaryk i Marx jsou podle jeho slov netknuti otřesem všech hodnot občanské civilizace, ztrátou jistot a zdánlivé samozřejmosti, kterou nám nadělilo dvacáté století. V jeho interpretaci jsou „modernisty“ věřící v náhražkovou prozřetelnost smysluplných dějin a v racionální pokrok jako jejich nejvlastnější kostru; věří v sebeurčení člověka a společenských skupin, ve vědu a spravedlnost, v hodnotu práce a lid, v případě Masarykově v demokratický socialismus, či přesněji v „li­dový demokratism“...  

V rámci aktuálních úvah o socialismu na portálu Voegelin principles představujeme se svolením Sociologického ústavu AV ČR text Jiřího Musila, který se věnoval nejenom sociologii města, ale zasvětil svůj život též dílu T. G. Masaryka. Popisuje ho jako osobnost, která ačkoliv z krátkodobého hlediska podcenila politickou sílu radikálního marxismu a nevnímala ještě nebezpečí spojení nacionalismu se socialismem, a ačkoliv nepostřehla řadu strukturálních přeměn průmyslových kapitalistických společností své doby, z hlediska dlouhodobého byl jeho pohled na sociální otázku a na osudy marxistického socialismu značně předvídavý. 

Měsíc srpen budiž připomínkou potlačeného experimentu s názvem Socialismus s lidskou tváří a zároveň prostorem k malé rekapitulaci cesty reformovaného socialismu po roce 1989. Je patrné, že se stále dějinně vracíme k ekonomickému a společenskému řádu, který se historicky ukázal jako nefunkční, a to i v době, kdy již poměrně spolehlivě odhalujeme chorobné cíle socialismu, komunismu a nacismu, a kdy jsme si již prožili ty nejkrutější doby naší civilizace. Moderní demokracie západního typu jakoby se nám stále více vzdalovaly. Článek vychází v rámci tématu Fenomén totalitarismus.    

Bei dem vorliegenden Papier handelt es sich um die schriftliche Fassung des Vortrags von Kurt A. Raaflaub auf dem vom Münchner Zentrum für Antike Welten am 25. April 2014 in München veranstalteten Workshop zum Thema „Eric Voegelin und die Altertumswissenschaften. Perspektiven zur Beschreibung antiker Kulturen“. Dieser Beitrag ist entnommen und Veröffentlicht mit der Genehmigung für das Voegelin Principles von Eric Voegelin Gesellschaft und Editor Peter J. Opitz. 

Thanks to advances in international communication and travel, it has never been easier to connect with the rest of the world. As philosophers debate the consequences of globalization, cosmopolitanism promises to create a stronger global community. Cosmopolitanism in the Age of Globalization examines this philosophy from numerous perspectives to offer a comprehensive evaluation of its theory and practice. Bringing together the works of political scientists, philosophers, historians, and economists, the work applies an interdisciplinary approach to the study of cosmopolitanism that illuminates its long and varied history. This paper was published by authors with the permission of The University Press of Kentucky and Voegelinview. It appears here with theirs permissions.

I’m not that happy with the “master teacher” title, bearing in mind André Glucksmann’s questioning of the so-called “master thinkers,” except in the sense that I think everyone here is thinking of. That is to say, of Voegelin as an intellectual and spiritual authority. Unlike the other contributors to this panel, I didn’t have Voegelin as a teacher in the sense that I attended his lectures or that he directed my thesis. Still, I had no hesitation in the Foreword of my 1980 doctoral thesis in thanking him “for his wisdom and kind guidance — for me he has been the Socrates who bears in his heart the image of Everlasting Beauty.” For Voegelinview by Brendan Purcell.

We remind the 34rd International Meeting of THE ERIC VOEGELIN SOCIETY 2018 and the 114th APSA Annual Meeting & Exhibition to address the latest scholarship in political science while exploring the 2018 theme Democracy and Its Discontents. The 2018 Annual Meeting will take place at the Hynes Convention Center, Boston Marriott Copley Place, and Sheraton Boston Hotel.

Díla, která se týkají totalitarismu, mají v Čechách značné zpoždění, a pokud již vyjdou, nejsou nijak zvlášť propagována. Příkladem může být i slavné dílo Hannah Arendtové Původ totalitarismu (The Origins of Totalitarianism), které vyšlo v New Yorku již v roce 1951. Důvod bude nejspíše zřejmý: srovnávání nacismu se stalinismem. Příspěvek na Voegelin Principles připomíná kořeny totalitarismu 20. století a varuje před plíživým návratem „starých pořádků“ nejenom ve státech posttotalitních.

Text byl přednesen nejprve jako přednáška na London School of Economics a v roce 1962 s mírnými úpravami publikován v knize Rationalism in Politics and Other Essays. Oakeshottovu dílu se v současné době věnuje i nakladatelství Oikoymenh, které připravuje výbor z jeho esejí. Na Voegelin Principles vychází se souhlasem nakladatelství společně s odkazy na další texty, které připravila Voegelin Society.