Karl Raimund Popper

Sir Karl Raimund Popper (28. 7. 1902 Vídeň – 17. 9. 1994 Londýn) byl rakousko-britský filosof, jehož vědecká činnost je zastoupena i na poli logiky, fyziky, biologie, sociologie a politologie. Vystupuje jako tvrdý odpůrce všech totalitních ideologií.

Přední myslitel 20.století se narodil roku 1902 ve Vídni.Pocházel ze zámožné a vysoce vzdělané rodiny.Na univerzitních studiích mu byla nejbližší filosofie, matematika a fyzika.Chvíli koketoval s marxistickou filosofií (jež později ostře kritizuje) a s “novopozitivisty” Vídeňského kruhu,jejichž teorii verifikace obrací na hlavu svým učením o falzifikaci.Jeho životním mezníkem se stala II.světová válka,neboť musel opustit Vídeň před nacisty a odstěhoval se přes Anglii na Nový Zéland.Po válce přednášel na London School of Economics.Byl členem Královské společnosti a roku 1965 mu byl udělen šlechtický titul Sir.Těsně před svou smrtí převzal i čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa lékařských věd na Karlově univerzitě.Umírá roku 1994 v Londýně.

Jeho vědecká činnost je zastoupena nejen na poli filosofie,ale také logiky,fyziky,biologie a politologie.Je znám jako hlavní představitel filosofického směru,který se nazývá kritický racionalismus.Jeho filosofická působnost je zaměřena hlavně na teorii vědy a poznání.Mimo tento rámec je také “ideovým” tvůrcem tzv.otevřené společnosti.Ontologické náměty,často zahrnuté v gnoseologicko-vědeckých tezích,jsou bohaté na různé poznatky.Nejdůležitějším problémem je tzv.teorie třetího světa,která “mapuje” na základě triadického systému poznání skutečnosti.Popper se taky kriticky vyrovnává s problematikou fyziky,biologie a evoluční teorie.

 

I.Teorie “tří světů”

Popper problém teorie tří světů vidí jako nekonečnou polaritu mezi duší a tělem.Jedná se tedy o nejstarší a nejnesnadnější problém metafyziky.Pojem metafyziky pojímá Popper ve smyslu oblasti, na kterou nelze klást vědecké nároky,to je tedy hlavní kritérium pro vymezení hranice mezi vědou a metafyzikou.

Pojetí skutečnosti “tří světů” není ničím neobvyklým v dějinách filosofie.Zejména pojetí “světa3” sahá až do období antické filosofie.Platonův svět idejí a tvarů je světem pravých a věčných entit.Jsou to objektivní pojmové entity,nejedná se tedy o představy naši mysli,ale nejde i o výtvory Boha.Jsou to pojmy jako krása,spravedlnost,....Jejich existence je dána před stvořením hmotného světa.Největším kritikem tohoto učení je Platonův žák Aristoteles.Popper jeho vztah jednoty subjekt-objekt nazývá subjektivismem.Vědění pro Aristotela je tedy jakýmsi vztahem subjektu.Tyto výše uvedená pojetí se velmi odlišují od Popperova “světa3”.Platonova říše idejí je mimo dosah člověka a právě v tomto bodě se Popper s Platon rozchází,neboť “svět3” je lidským produktem a souvisí co nejúžeji s lidskou řečí.Popper svůj “svět3”dává do vztahu s působením lidského ducha.Aristoteles se vyhýbá logickým rozporům Platonova učení a zakládá vlastní noeticko-teoretickou koncepci.U Poppera “svět3” je však světem produktů lidského ducha a zde se Aristotelés s Popper dostávají do sporu.Nejblíže pojetí teorie tří světů v antice stojí stoická nauka o lektonu.Potíže jsou však s dochovanými materiály,neboť existují jen fragmentární útržky.Zde na půdě stoického učení lze nalézt ,dle Poppera, duchaplnou teorii objektívního poznání.Zdůrazňují protiklad vět a výpovědí oproti pojmům.Tento systém později nacházíme u “vynálezu” v podobě výrokové logiky.Lekton znamená určitou myšlenku či obsah věty (Gomperz překládá jako Aussageinhalt).Opět i zde však stoici nedocílili ekvivalentního pojetí objektivní skutečnosti.Jejich “svět3” je zbaven evolučního charakteru a nedochází ani k interakci mezi těmito světy.Proč Popper sám přiznává,že “tři světy” nejsou jeho vynález je skutečnost,že se setkal s učením Bernarda Bolzana.Bolzano mluvil o “větách o sobě”,které jednak jsou věty na papíře, tyto věty mají svůj objektivní obsah,který jsme s to uchopit prožitkem .

Jak tedy vypadá vlastní Popperova teorie? Jak již bylo řečeno,jedná se o triadický systém skládající se ze světa 1,světa 2 a světa 3.Svět 1 je charakterizován,jakožto svět živých a neživých těles.Patří jsem nejen vesmírná tělesa a hvězdy,ale i živočichové,rostliny...Výzkum světa 1 je předmětem kosmologie.Popper ho pokládá za nejskutečnější z ostatních světů.Popper si je na základě fyziky jist reálností hmoty.Tu mu demonstruje odpor,kterým se hmota vyznačuje.Dalším atributem hmoty je možnost působení na ni.V díle Logika vědeckého zkoumání se zaobírá nejnovějšími fyzikálními teoriemi od Newtona přes Heisenberga až po Einsteina.Závěrem této charakteristiky je reálná skutečnost vesmíru,resp.universa.Popper vyzdvihuje úlohu materialismu antiky,neboť hlásal realitu oproti bludařství.Materialismus hlásal působení hmotných věcí na sebe skrze tlak,posun a akci a reakci.Tato teorie (viz.Descartes) se “zhroutila” se zavedením ideje síly.Postupně Newton,Leibniz a Maxwell dokázali materializmus zbořit.Nástupcem materialismu byl fyzikalismus,jehož představitelé jako Bohr,Schrödinger nebo Einstein vysvětlili hmotný svět pomocí rovnic,kvant a silových polí...Do této ontické koncepce vkládá Popper svoji teorii svobodného poznání resp.jeho svobodného vývoje na základě darwinismu.Svět 2 souvisí s jedním z hlavních aspektů lidského myšlení a to s řešením problémů.Tyto problémy řeší vědomí,které se v Popperově terminologii “nazývá” světem 2.Vědomí v sobě obsahuje požadavek růstu,který právě řešením problémů vzniká.Není to však jeho jediná funkce ,neméně důležitá je schopnost učit se a pamatovat si.Právě paměťové složky jsou obsaženy v našem nevědomí a vytváří mapu tzv.lokálního prostředí.resp.ekotopu.Tím se naplňuje teorie (jež vedla k mnoha kritikám) o vzájemné interakci světů 1 a 2.Vyvrcholením této triády světů je největší krok života a vědomí a to je vynález lidské řeči.Nejedná se totiž jen o výrazy či komunikaci,ale o skutečnost popisných vět.,které se můžou,ale nemusí shodovat se skutečností,to znamená ,nečiní si nárok na pravdivost.Posledním aspektem lidské řeči je její argumentační funkce.Proč se popisné věty stávají tak důležité pro Poppera?Je to proto,že vedou k možnosti kritiky,která znamená vědomou selekci a ne přirozený výběr teorií.Svět 1 a 2 se protínají .Svět 3 může být tvořen knihami a také fyzickými věcmi,pochody,jež se odehrávají ve světě1.Hlavním bodem světa 3 se ale stává jeho nehmotný podíl,to je již výše uvedený obsah vět,argumentů (např.obsah knihy).Tím je možné vytvářet a objektivizovat problémy nekonečnosti,Euklidovské geometrie ....to jsou právě případy abstraktní části světa 3.

Fenoménem je vzájemná interakce mezi těmito světy.Řešení problémů vede přes svět 2 k tvorbě lidského ducha,což se pojí se světem 3 a vytváří reakce v světě 1.Tento princip se odedávna nazývá kauzalita.

II.Pozice vědy

Základem Popperova pohledu na vědecké zkoumání vychází z jeho filosofického přesvědčení. Jako představitel kritického racionalismu zastává v této otázce tzv.kritérium vědeckosti.Jedná se o racionální kritiku , v empirických vědách jde o kritizovatelnost prostřednictvím empirických zkoušek anebo o možnost empirického vyvracení.Popper tvrdí: “ To,co spojuje umění,mýtus,vědu a dokonce pseudovědu,je pro mne tvořivá fáze,která nám umožňuje vidět věci v novém světle a pokusit se vysvětlit svět každodennosti pomocí skrytých světů.”(Popper K.R.: Hlaďanie lepšieho sveta,Bratislava 1995).Dostává se tak k osobě Ernsta Macha,jakožto pozitivisty,který měl,podle Poppera,k takovýmhle přístupům odpor.Popper však tvrdí,že celá naše moderní fyzika je opisem spekulativních světů,které jsou,jak se domníváme,ukryté za světem naší zkušenosti.Tyto světy jsou výtvory naší fantazie,kterou právě racionální kritika kontroluje.Důležitým momentem je,že se tak děje z hlediska ideje pravdy.Zde se odehrává spor mezi pozitivismem Carnapovým a racionalismem Popperovým,tedy ne verifikovat teorie,ale falzifikovat je.Popper se také vyjadřuje k úloze matematiky ve vědeckém zkoumání.Jako student byl ovlivněn svým profesorem Hahnem,který vycházel z velkého matematicko-filosofického díla Principia Mathematica od Russella a Whiteheada.Základem tohoto díla byla myšlenka redukovat matematiku na logiku a to na základě deduktivního postupu od logiky k matematice.Od té doby se matematičtí “filosofové” dělili na tři známé školy.Toto dělení trvalo až do příchodu Kurta Gödela na scénu.Ten odstartoval zánik těchto škol,neboť jeho důkazy o úplnosti logického funkcionálního počtu a neúplnosti Principii zlomily soupeření mezi těmito školami.Popper se přiklání k názoru Gödela o nemožnosti redukce matematiky pouze na logiku.Není pouze jeden systém základů matematiky,jako všude i zde existuje několik teorií.Většina z nich jsou stejného charakteru jako teorie přírodovědné,což znamená že mají povahu hypoteticko-deduktivní.Popper poukazuje na Gödelův důkaz o nevyvratelnosti hypotézy kontinua,neboť zde je vidět,že matematika může korigovat naše logické intuice.Popper vyzdvihuje schopnost kritiky jak u Gödela ,tak i u ostatních logiků a matematiků.

To,co Popper z vědeckého hlediska považuje za nejdůležitější v filosofickém myšlení je kosmologie.Popper poukazuje na nevídaný vývoj za posledních roky.Od Newtonova pojetí světa ,ke Kantově teorii hvězdných ostrovů a soustav Mléčné dráhy až k teorii o rozšiřujícím se univerzu.S posledním momentem se pojí i vývoj radioastronomie,která nám dává poznatky o možnosti teorie opakujících se katastrof ve vesmíru.Tu Popper odhaluje svůj vědecký názor,že dějiny vědy jsou dějinami vědeckých idejí,ne tedy vědeckých vynálezů.Popper se také domnívá,že kosmologie již nepatří do odvětví filosofie,ale fyziky-stává se tak zřejmě od doby Newtona.Fyzika má tedy v oblasti poznávání “hvězdného nebe nad námi” dnes prioritní roli.

Zdroj: